Operní poučení: Kdo bezstarostně přijímá dotace, ten zkrachuje!

14.06.2011

Vyhlášenou pražskou operu čeká poslední půlrok života. Vyplývá to z oznámení o sloučení divadel, které před pár dny vydalo ministerstvo kultury. Praha tak přichází o jeden z mála skutečných klenotů svého kulturního života. Právě Státní opera Praha byla pro řadu zahraničních manažerů jedním z důvodů, proč žili právě u nás a ne třeba v Budapešti nebo Varšavě. Nikde jinde v Evropě (a nejspíš na světě) nenajdete operu se srovnatelným poměrem cena /výkon.

Fenomén Státní opera Praha vznikl spíše shodou okolností a byl založen na tom, že si v Praze braly „vedlejší úvazky“ hvězdy z Vídeňské opery. Jenže pokud jste je chtěli slyšet ve Vídni, zaplatili jste dvacetinásobek.

Od ledna 2012 bude tato opera včleněna do Národního divadla, které hraje okresní přebor spolu s operou v Brně, Liberci a Plzni. O zahraničních hvězdách si můžeme nechat už jen zdát.

Státní opera přitom neprovozovala žádné supernákladné inscenace a nežila příliš marnotratně. Aspoň navenek. Takže se nabízí otázka, proč nedokázala pokrýt alespoň rozumnou část svých nákladů. Odpověď:  Kvůli absolutně katastrofálnímu marketingu. A hlavně proto, že si ve Státní opeře zvykli, že to nevadí. Když se vybere méně peněz na vstupném, daňoví poplatníci prostě přidají více peněz. Tak proč se vzrušovat?

Takže bylo systematicky podporováno „neformální“ oblékání a chování diváků s cílem připravit operu o slavnostní ráz. Jako by jít do opery bylo stejné jako jít do kina. Vedení Státní opery si přitom nepovšimlo, že přímo v Praze vyrostlo několik konkurentů – běžná pražská kina začala pořádat HDD přenosy z Metropolitní opery v New Yorku a z milánské La Scala. Takže kdo chtěl operu neformálně, do Státní opery stejně nechodil.

Dalším marketingovým propadákem bylo „obohacení“ operních představení o takové prvky jako baletky „dole bez“  (La Traviata) nebo promítání obrovského klitorisu se všemi anatomickými detaily (Candide). Samozřejmě bez toho, že by se někdo namáhal označit představení jako nevhodné pro děti. Takže ti rodiče a prarodiče, kteří ještě před pár lety kultivovali své děti návštěvou opery, začali dávat přednost Národnímu divadlu nebo domácímu kinu. Nevím, kolik diváků naopak Státní opera přebrala striptérským podnikům, ale tipnul bych si, že jich mnoho nebude.

Chybu může udělat každý. Jenže jinde by si všimli, že takové „inovace“ nefungují a začali by dělat věci jinak. Provozujete-li divadlo závislé na státních dotacích, je ignorování diváků racionální strategií – rozhodují přece známosti na ministerstvu. Jenže když ministerstvu dojdou peníze, nezbývá než zavřít krám.

To je princip, který neplatí jen pro operu. Všimněte si třeba, že všechny státy, které byly masivními příjemci podpory z Evropských strukturálních fondů, jsou dnes před bankrotem. Čechy to čeká za pár let. Zatím se můžeme opájet iluzí, že celý problém je v tom, že Řekové jsou línější, hloupější a špinavější.

komentáře (0)
PhDr. Mgr. Petr Hampl

Další články autora: